Předtucha
Předtucha
Linda Hansonová zažívá opravdu krušný týden. Jednoho dne se dozví, že jí zemřel manžel, a další den jej vidí, jak v poklidu popíjí kafe v kuchyni. Pak se probudí, a je zase manželův pohřeb. Co se to děje? Linda všemu musí přijít na kloub...
Film Předtucha ve své podstatě pracuje s velmi zajímavým tématem. Pojednává o osudovosti událostí, jimž pravděpodobně nelze předejít, i když víte, jak dopadnou. Scénář Billa Kellyho, který docela překvapil svým pisatelským debutem Dožeň, co se dá! (komedií o muži, který byl celý svůj život v bunkru a teprve objevuje moderní svět), má mnoho skrytých náznaků a možných řešení. V podstatě se v něm cestuje časem, takže otevírá možnosti mnohých paradoxů a paralelních vesmírů, ale do těchto hloubek nikdy nezajde. Cestuje se v něm sice časem, ale stále je to jen psychologické rodinné drama. Což je možná velká škoda.
Linda Hansonová (Sandra Bullocková) žije ve zdánlivě dokonalém manželství se svým mužem Jimem (Julian McMahon, kterého jistě znáte z Plastické chirurgie s.r.o.) a dvěma dcerami na předměstí. Manžel chodí do práce a vydělává na hypotéku, Linda se stará o domácnost a své děti. Jednoho dne vypraví holky do školy, poklidí doma, dá prádlo do pračky, a pak si pustí podivnou zprávu na záznamníku. Volá jí manžel, že všechno, co včera říkal o jejich dětech, myslel smrtelně vážně a pak zavěsí, protože má jiný hovor. Linda nechápe, co tím myslel. Na žádný rozhovor z předchozího večera si nevzpomíná. V tom zazvoní zvonek u dveří a za nimi stojí policista, který jí oznámí, že její manžel zemřel při tragické autonehodě. Je to zpráva, která na Lindu dolehne v plné své intenzitě. Pozve si domů na pomoc svou matku i kamarádku a pak usne v obýváku v objetí novomanželské fotografie.
Druhý den se probouzí. Je v posteli, má na sobě pyžamo a matka, která měla spát v pokoji pro hosty a pomáhat jí s dětmi, není nikde k nalezení. Linda sejde dolů po schodech a v kuchyni v poklidu sedí její manžel a popíjí ranní kávu. Co se děje? Měla snad podivný sen? Divnou noční můru? Celé této události zprvu nepřikládá příliš velkou váhu, a dál pokračuje ve stereotypu dne. Když ovšem znovu zalehne a probudí se další den, Jim je opět mrtvý a dole v obýváků je spousta hostů v černém. Právě probíhá Jimům pohřeb.
Začíná snad Linda bláznit? Má divné sny, kdy nedokáže rozlišit pravdu od fikce? Nebo snad cestuje časem? Má vidění budoucnosti, nějaký druh předtuchy? Co se celou dobu děje, zjišťujeme spolu s hrdinkou. Dáváme si dohromady naznačené indicie, hledáme odpovědi na položené otázky. Proč je náhle dcera Lindy pořezaná v obličeji? Udělala jí to snad ona, ale prostě si to nepamatuje? Proč mají někteří lidé v okolí Lindy podezření, že by mohla nějakým způsobem stát za promyšlenou vraždou manžela? Měla by k tomu nějaký důvod?
První polovina filmu je plná otazníků a jejich postupné rozkrývání je skutečně zajímavé. Tím, že film skáče ze dne na den v průběhu jednoho týdne, vyžaduje od diváka pořádnou dávku pozornosti, ale když si tvůrci myslí, že bychom už byli řádně ztraceni, nechají hlavní hrdinku nakreslit na čtvrtku týdenní plánek s důležitými událostmi, abychom si v hlavě srovnali chronologii. Předtucha tak těká mezi psychologickým rodinným dramatem (zejména ve chvílích, kdy Linda řeší rodinnou situaci, dovídá se o tragédiích a ve svém posttraumatickém stresu hledá cestu ke svým dcerám) a mysteriózním thrillerem (když se snaží najít odpovědi na spousty otazníků, které celou událost obestřely).
Nic proti tomu, už jen kvůli tomu, že první polovina filmu i přes pomalejší vypravěčské tempo funguje přesně tak, jak má. Postupem času si ovšem víc a víc uvědomujete, jak se hrdinka chová vyloženě hloupě. Ačkoliv má jeden doktor podezření, zda nemohla Linda svému manželovi něco provést, protože den před jeho smrtí byla u něj v ordinaci a bála se, že se manželovi něco stane, neudělá nic proto, aby to změnila. Ví všechno co divák, a přesto další den (tedy chronologicky předchozí) za tím doktorem zajde a přesně to mu řekne!. Pocit, že byste nejraději hlavní postavu filmu profackovali, aby se vzpamatovala, stále roste a při finální pasáži na dálnici si nejspíš budete přát, aby jí dal někdo konečně ránu palicí (ano, zní to poněkud drsně, ale až tu scénu uvidíte… no, radno mluvit).
Příběh o osudovosti událostí, které nelze změnit, se tak v divákovi přetvoří v nenávist k hlavní hrdince, která kdyby chtěla, může změnit úplně všechno. Přesto je poměrně zajímavé a napínavé film sledovat a dávat si dohromady všechny ty neukotvené náznaky, které do sebe zapadnou až na samém konci. A kdo chce, a bude Předtuchu trochu analyzovat, nalezne v příběhu spoustu motivů, které stojí za zvážení. Dokonce i s tou osudovostí to možná není tak horké… všimli jste si, že jedna méně nápadná událost se ve filmu zásadně změnila (nebo je to jen chyba v kontinuitě?!)? Na každého to tak asi fungovat nebude, ale já měla chuť vidět Předtuchu znovu, a to i přes velmi špatnou druhou polovinu.
Hodnocení: