Ošklivé káčátko a já
Ošklivé káčátko a já
The Ugly Duckling and Me!, Dánsko, 2006
Česká premiéra 10. května. 2007
Hrají:Muví: Martin Dejdar, Petr Rychlý
Scénář: Mark Hodkinson
Hudba: Jacob Groth
Spisovatel Hans Christian Andersen je dánský klenot. Nelze se tedy zlobit, když se zrovna v Dánsku rozhodli "znásilnit" jeho světoznámou pohádku Ošklivé kačátko a vytvořit z ní podivný animovaný patvar, který do látky nevnáší naprosto nic nového. Ten příběh zná snad každé malé dítě. Na farmě se narodí strašlivě ošklivá kachna, všichni se jí posmívají, šikanují ji a časem ji i vyženou do divočiny, kde zažije pár dobrodružství. A nakonec zjistíme, že se nejedná o kachní mládě, nýbrž o překrásnou labuť, kterou akceptují až její „vlastní“. Poučení pro děti z tohoto asi desetistránkového příběhu vyplývající je zcela jasné – nemáme posuzovat lidi podle vzhledu, ale podle vnitřní krásy.
V Dánsku se rozhodli tenhle 164 let starý příběh oprášit, zasadit ho do moderního světa, opatřit ho líbivou počítačovou grafikou a roztáhnout ho na celovečerní délku. Docela bych věřila, že Pixar by si poradil i s takovým námětem, ale neznámí dánští grafici, animátoři, scenáristé a režiséři stěží. Jejich moderní adaptace s názvem Ošklivé kačátko a já nevypadá hezky, je nudně roztahaná a předvídatelná a dokonce není ani příliš zábavná.
Vzhledem k tomu, že moderní doba si vyžaduje trošku pozměnit vypravěčské postupy, Ošklivé kačátko nemůže být samo. Po boku musí mít nějakého toho hláškujícího „sidekicka“, a tuto roli ve filmu přebírá Krysák. Podlá krysa, jež se chce prosadit ve světě showbyznysu, a když narazí na vejce, ze kterého se vyklube opravdu ošklivě zdeformovaná kachna, hned ho napadne, jak ho využít. Udělá show „Nejošklivější kachna na světě“, nechá ho srandovně tančit na pódiu a úspěch je zaručen. Vezme ho tedy s sebou na dobrodružnou cestu do lunaparku, kde má mít své velkolepé představení, ale postupem času se začne s kačátkem víc a víc sbližovat a nacházet si k němu cestu. Jak jinak.
Jelikož by ale obyčejná cesta do lunaparku byla poněkud nudná, poskytli tvůrci Krysákovi a Ošklivákovi (tak říkají všichni kačátku) pár dobrodružných epizodek, během kterých si budou moct alespoň vybudovat ono velké přátelství. Není jich ale mnoho (přeci jen se v Ošklivém kačátku během těch necelých 90 minut spíš mluví než cokoliv jiného): nějaké to bizarní setkání s krvežíznivou anorektickou liškou, sem tam překážka v cestě (tenký led je nepřítel číslo jedna) a ohromným kazisvětem neustále komplikujícím cestu je gangsterská krysí samice se dvěma svalnatými a hloupými nohsledy, kteří chtějí Krysáka z neznámého důvodu dostat.
Tak trošku jsem už nakousla, co je vlastně na Ošklivém kačátku nejzajímavější. "Anorektická krvežíznivá liška"? To je jen začátek. Ve filmu se objevuje také obtloustlá kachna s obrovitánskými prsy (do kterých se dokonce jedna postavička zaboří hlavou!), schizofrenní kočka, jejímž rodinným příslušníkem je krysa (tvůrci raději blíže nevysvětlují a zbytek nechávají na naší představivosti) a je zde dokonce i mezidruhová láska (!). To vše podpořeno opravdu prazvláštními modely zvířátek, která mají hodně daleko k roztomilosti a vypadají spíš, jako by žila někde v okolí černobylské jaderné elektrárny po jejím výbuchu.
Těžko říct, do jaké míry je podivný vzhled všech postav ve filmu tvůrčím záměrem a na kolik jde o prostou neschopnost vymodelovat něco normálnějšího. Každopádně se na to příliš dobře nekouká. A ačkoliv se v Ošklivém kačátku objeví pár nekonvenčních nápadů a postaviček (schizofrenní kočka patří mezi nejlepší), nikdy nejsou tak zajímavé a zábavné, aby film jakkoliv zachraňovaly. Povedených vtipů je ve filmu jen pár (skutečně si vzpomenu jen na dva – jeden z nich je rození kačátka ve stylu Vetřelce, ale ani tenhle vtip není zrovna dobře zrežírovaný), akční scény postrádají dynamiku a nezajímavé a emoce ve filmu prostě nefungují.
V Ošklivém kačátku dokonce vůbec nefunguje ani to základní. Tedy přerod Krysáka, který se musí proměnit z parazitujícího hajzlíka v milujícího taťku. V jednu chvíli je pořád parchantík, který hodlá ošklivé kačátku využívat pro své účely, a v další moment si zničehonic uvědomí, že něco dělá špatně. A přitom by stačila například nějaká akční scéna, během které by Krysáka kačátko zachránilo a on uviděl, jaké má dobré srdce.
Dánští animátoři prostě nejsou Pixar. Ani DreamWorks. Ošklivé kačátko a já je krásná ukázka toho, že evropská mainstreamová animace má co dohánět.
Hodnocení:
Jedna hvězdička navíc za anorektickou lišku a schizofrenní kočku. Ani ty ale nestojí za návštěvu kina.