Mr. Brooks
Mr. Brooks
Na první pohled je Earl Brooks celkem obyčejný chlápek, který má milující ženu, dceru v krizovém pubertálním období a nějaké ty osobní zájmy. Jeden z nich však značně převyšuje to, čím se běžní lidé večer baví. Brooks je vrah… a je na tom závislý.
Motivace. Zřejmě první věc, která se pojí s myšlenkou masového vraha. Jaká je vlastně motivace? Někdy může být zřejmá od prvního útoku (Sedm), jindy jen opatrně pátráme společně s detektivy, kterým nakonec stejně musí s celkovou mozaikou vypomoci zpověď vraha v samotném finále (jakýkoli průměrný detektivní thriller z posledních deseti let) a tady se nám vrah sám zpovídá coby hlavní hrdina příběhu. A teď nemyslím lišácký úsměv profesionálních zabijáků, kterým jsou hnacím motorem malé zelené bankovky, ale ty roztomilé tiché maniaky, kteří zabíjejí čistě pro sebe ve svém volném čase. Není to tak dávno, co sympaťák Dexter ve stejnojmenném seriálu rozsekal na kousíčky představu toho, že vrahové prostě jsou špatní lidé. Ano, Dexter je vrah, ale tak neskutečně charismatický a osobitý při svém projevu, že je amorální jádro nepodstatné. Seriál Dexter se (celkem překvapivě, kdo by řekl, že tohle široká veřejnost neodsoudí) dočkal ohromného úspěchu a je mnohdy označován jako nejlepší kousek nové seriálové vlny. Mr. Brooks se snaží fušovat do podobného řemesla – daří se?
Je v podstatě úplně jedno, jestli znáte a nebo neznáte seriál Dexter, slabiny pana Brookse jsou jednoznačné i bez znalosti tohoto seriálu, z kterého režisér a scénárista v jedné osobě Bruce A. Evans evidentně čerpal. Potíž je v tom, jakým způsobem se rozhodl Evans prezentovat svého hlavního "hrdinu" a tak je kreace Kevina Costnera v „lidské zrůdě“ přinejmenším diskutabilní. Ne že by snad Costner podával špatný výkon, naopak se s nelehkou rolí vypořádal srdnatě a jeho vnitřní rozervanost z toho, že si prostě nedokáže pomoci, je naprosto uvěřitelná. Problém je v celkovém vykreslení postavy. Samotný Brooks není zdrojem onoho „vraha, který si své řádění užívá“, od toho tu máme Brooksovo alter-ego v podání Williama Hurta, na jehož každém gestu je znát, že si svou roli „našeptávajícího ďábla“ vyloženě vychutnal. Zatímco Hurt se tak může nahlas smát a cedit ty správné hlášky, Brooksovi většinu času zbývá pouhý zamyšlený pohled, do toho jen lehký úsměv a neustálá tendence mluvit o tom, že ho trápí závislost (což začne být po čase dost otravné a oživí to pouze skupinová terapie).
Brooksova roztěkanost je jasným záměrem, neboť jde o první díl trilogie. V samotném finále tak Brooks konečně přestává být pouhou „loutkou“ a začíná si svůj zlozvyk pořádně užívat, aby tím elegantně vykročil k pořádnému příběhu. Odhodí masku snaživého slušného občana a poprvé za celý film si svůj úlovek pořádně vychutná. A je celkem s podivem, že to probleskne až v poslední scéně. Celou dobu se mluví o tom, že Brooks vraždil mnohokrát již dříve a pak si prostě v rámci svědomí dal pauzu. Že se snaží nesejít z cesty, to je pochopitelné, ale třeba úvodní Brooksova akce, která ho navrací zpět do starých kolejí, z něj dělá spíš úchylného cvoka - prostě onen "vývoj" v tomhle filmu spíš nudí, než aby byl k užitku. Evans holt není nijak zvlášť protřelý scénárista, ani režisér, takže celý film drží především herecké obsazení. Dokonce i Demi Moore je v roli vyšetřujícího detektiva Atwoodové zatraceně slušná a její přiznaná „unavená krása“ zachraňuje postavu šustící papírem jak jen to jde. Celá detektivní linie však samo o sobě působí příliš násilně našroubována na vše ostatní, nemluvě o scénách s dcerou a s fanouškem, které děj akorát zdržují.
Mr. Brooks není špatný film. Hlavní postava má v Costnerově podání ohromný potenciál a kdyby se v případném druhém díle Brooks celou dobu choval podle posledních pár desítek minut tohoto filmu, možná by si došel i pro kultovní status. Evans navíc není úplně mimo – sem tam správně zacílí nějakou tu černější hlášku, nebojí se krve a v režii má své světlejší chvilky. A těch několik málo chvil, kdy spolu Brooks a Atwoodová hrají slovní kopanou mělo neskutečný šmrnc. Snímek se hitem nestal, nicméně se zaplatil a tak nad dvojkou zatím visí otazník. Osobně doufám, že na ni dojde, protože bych moc rád viděl, jakým směrem se pan Brooks vydá.
Hodnocení:
Nedotažený, ale slibný kousek, působící coby odrazový můstek pro cosi „většího“. Koho film zaujme, ten by si neměl nechat ujít seriál Dexter, který má podobný základ, ale kvalitou je o několik pater výše.