Bylo nebylo... Za devatero moři, sedmero horami a před řadou let, žila v temném království princezna jménem Moanna. Královští rodiče sice měli spoustu starostí se spravováním země, Moannu však milovali a veškerý volný čas trávili spolu. Moanna byla šťastná a k celkové spokojenosti jí scházela jediná věc - nikdy nespatřila slunce. Jeho paprsky nikdy nespočinuly na její tváři. I rozhodla se Moanna, že vyjde na povrch, aby byť jen na chvíli spatřila ten zázrak a setkala se s tajemnými bytostmi zvanými lidé. Neuposlechla rodiče a uprchla z království. Nevěděla však, že cesta zpět bude trvat stovky let. Mezi lidmi totiž zapomněla na svůj královský původ a stala se jednou z nich. Stala se zranitelnou, smrtelnou. Po průměrném životě zemřela, její duše však putovala světem dál.

 

 

Po mnoha a mnoha letech se Moannina duše dostala do těla Ofélie, dcery krásné Carmen a krejčího, který však zemřel ve válce. Ofélie byla dívka citlivá (to jistě díky jejímu královskému původu), skutečný svět ji děsil, a proto utíkala do světa pohádek. Víly, draci, princové a ohromné žáby jí byli daleko milejší než vojáci, partyzáni, bída a nedostatek. Všichni jí říkali, že je na pohádky již příliš stará a ať si raději zvyká na skutečný život. Nevěděli, že ona je v tom „skutečném“ světě jen na návštěvě a jejím domovem je svět pohádky. Carmen byla příliš dlouho sama a stejně jako kdysi Moanně chybělo slunce a jeho dotek, chyběl Carmen dotek muže. Vzala si proto kapitána Vidala. Ofélie se jej bála. Byla ještě příliš mladá, aby pochopila potřeby dospělé ženy, dokázala však vycítit, že kapitán její matku nemiluje a bere ji jen jako prostředek ke zrození syna.

 

 

Na statku, kam je nechal obě přivézt, objevila Ofélie za pomoci jedné víly prastarý labyrint. Labyrint je místo, ve kterém nic není tak, jak se zdá – zprvu jasně správná cesta se postupem času stále více stává nejistou volbou a po chvíli návštěvník chápe, že zvolil špatně a musí se vrátit na samotný začátek. Ofélii však vede víla, jde tedy najisto a v labyrintu se ani jednou neztratí. Objeví prastarého Fauna, zástupce Moanniny říše, který je povinován pomoci ji při návratu zpátky domů. Ofélie musí do úplňku splnit 3 těžké úkoly, pak se otevře brána a princezna Moanna se bude moci vrátit zpátky ke svým rodičům a poddaným. Protivníky jí budou nejen vlastní strach a hrozivý Pale-Man a další příšery, ale i kapitán Vidal a jeho nenávist vůči všemu krásnému. A kdo je vlastně děsivější?

 

 

Faunův labyrint, děsivý, ale krásný snímek zároveň, vytvořil jeden z nejoriginálnějších filmových autorů současnosti, Mexičan Guillermo del Toro (o autorství skutečně hovořit můžeme, neboť del Toro snímek napsal, produkoval i režíroval). Jedná se také o svým způsobem labyrint – nelze totiž nikdy s jistotou tvrdit, co je reálné a co fantazie. Vnímání pravdy, či skutečnosti, je totiž výsostně subjektivní. Záleží na tom, co vidět chcete. Budete se muset rozhodnout, zdali dáte přednost klasicky vnímané „realitě“ (vojáci, Vidal, partyzáni), nebo se budete raději řídit poučkou, že jen to krásné je skutečné. Del Toro vám k odhalení skutečného nedává žádné vodítko a plně se soustředí na budování konfliktu těchto dvou světů a jejich odlišných povah (pohádka=krása, „skutečnost“=děs). Používá nádherných vizuálních prostředků a i ošklivé a děsivé momenty vyznívají v celkovém kontextu krásně. Podařilo se mu vytvořit jeden z nejkrásnějších filmů poslední doby.

 

 

Jeho snahu nejrůznějšími vítězstvími ocenil celý filmový svět, z těch nejznámějších připomeňme 3 Oscary v technických kategoriích (navíc měl snímek v USA nejlepší recenze roku). Jen čeští diváci se téměř půlrok ocitali v jakémsi dalším labyrintu – žádná distribuční společnost neoznámila, že Faunův labyrint uvede na plátna českých kin. Jen několik vyvolených mělo možnost snímek zhlídnout v rámci Febiofestu. Až společnost Aerofilms se proměnila ve vílu a české diváky navede od 9. srpna do centra labyrintu, kde budou moci zhlédnout tento magický film. Po uvedení na DVD se na něj budou moci spokojeně koukat pořád dokola. Šťastni až do smrti.