Divoké vlny
17. 8. 2007
Divoké vlny
Tučňák Cody je surfař. Ve své komunitě v Antarktidě patří k těm nejlepším, ale jakmile se dostává na světový šampionát, zjišťuje, že se má ještě co učit. Jeden z nejlepších animáků poslední doby!
Pokud sledujete současnou CGI animákovou produkci, museli jste to také zaznamenat. Filmová studia se čím dál tím víc potýkají s nedostatkem nápadů a neoriginalitou. Roztomilá zvířátka v CGI animácích většinou procházejí nějakou tou morální cestou než dojdou zásadního poučení. Do toho na nás autoři sypou infantilní fórky, sem tam nějakou filmovou narážku nebo krapet dospělejší vtip. Pořád dokola to samé.
Když Sony ohlásilo, že připravuje animák s tučňáky, kteří budou ve filmu surfovat, nikoho by nejspíš nenapadlo, že to všechno dopadne tak překvapivě dobře. Tučňáčí vlna vstoupila do Hollywoodu v roce 2005 s příchodem velmi populárního dokumentu Putování tučňáků. V minulém roce kina obrážel tučňáčí animák Happy Feet, který si nakonec vysloužil i Oscara za nejlepší animovaný film a Divoká vlna se chce na tom trendu očividně svézt.
Ale dělá to docela vychytrale. Dokonce tak moc, že jsem jim to zbaštil i s navijákem. A důvod? Jsou prostě originální. Ve všech směrech. Pravda, příběh o tom, kterak se hrdina musí nejprve poučit, co dělá špatně, aby nakonec mohl získat vítězství i milou, jsme viděli už tisíckrát, ale jde o to, jak takový stokrát omletý příběh převyprávíte.
Divoké vlny ve své jednoduché příběhové struktuře dost vykrádají pixarovská Auta (která vykrádají zase kdeco dalšího). Hlavním hrdinou je tučňák Cody, trošku namachrovaný surfař pocházející z Antarktidy, jehož velkým snem je účastnit se surfařského šampionátu, jenž se koná na tropickém ostrově Pin-Guí (prostě tak trochu McQueen z Aut). Když se tam ale nakonec dostane, postupně začíná zjišťovat, že v konkurenci velkých hvězd je vlastně nikdo a na pomoc mu nakonec musí přijít jedna surfařská legenda, která se už spoustu let ukrývá před veřejností (no řekněte, pořád vám to Auta nepřipomíná?).
Legenda Codyho naučí pár surfařských fíglů, odnaučí ho i s pomocí nových přátel aroganci a nafoukanosti a nakonec to všem natře. Prostě vykrádačka všech myslitelných sportovních filmů a pixarovských Aut. Proč mají tedy Divoké vlny tak vysoké hodnocení? Nejsou totiž klasickým animákem. Celý ten příběh o polepšeném tučňákovi je plný animovaných postaviček odehrávající se v animovaném světě, ale to všechno je vyprávěno... jako dokument!
Skutečně. Animované postavičky dávají rozhovory do kamery, sem tam se do záběru připlete mikrofon, někdo o „kameramana“ zakopne. Některý záběr se zrovna nepovede, když kamera švenkuje, občas se objeví někdo, kdo nechce být v záběru. Autoři dokonce mysleli i na takové detaily, jakože když je kamera na vodě a natáčí surfaře, na „objektivu“ ulpí pěkných pár kapek. Nebo když se natáčí večer za špatného osvětlení, vidíte kužel světla přimontovaný na kameru.
Těžko říct, zda to pochopí malé děti, ale pro dospělého skýtá tahle forma opravdu pěknou řádku humorných momentů. Třeba jen záběr, ve kterém ježek vstává z bazénu a místo intimních partií má rozmazaný čtvereček.
Autoři si s využíváním svého pseudo-dokumentu pohrávají a většina těch nejlepších vtipů ve filmu je postavena právě na tom, že divák ví, že sleduje předem pečlivě rozplánovaný animák, ve kterém se ovšem dějí zdánlivě spontánní a nečekané situace.
Když se navíc naladíte na tuhle notu, dokážou Divoké vlny až nečekaně dojmout. Normálně se mi stalo, že asi po hodině sledování jsem úplně zapomněl, že sleduji mluvící tučňáky, ježky a slepice z Pardubic (český dabing si neodpustil pár narážek) a dokázal mě jejich příběh dojmout stejně tak, jako bych sledoval opravdový dokument se skutečnými lidmi.
Už jen v tom je důkaz, jak moc se studiu Sony Divoké vlny povedly. A to se ani nezmiňuji o té ultrarealistické animaci (co všechno lze už dneska dokázat s animací vody je prostě neuvěřitelné), vcelku povedeném dabingu a zajímavých postavách. Nebýt toho už tisíckrát viděného příběhu, ve kterém se prostě nevyhneme pár vyloženě otravným klišé momentům, mohli se řadit k tomu nejlepšímu, co animákové produkce kdy vyplivla na světlo světa. Opravdu.
P.S. – Ač je český dabing docela povedený, originál je ještě o třídu výš. Namluvení Divokých vln totiž neprobíhalo tak, že by jednotliví herci postupně četli scénář a pak se to všechno spojilo dohromady. Herci byli v jednom studiu a normálně spolu komunikovali, aby dodali dialogům větší realističnost.
Hodnocení:
Po delší době opravdu originální animák, u kterého se nejspíš budou bavit o chlup víc dospělí než děti. Ten příběh jsme už tisíckrát viděli, ale v tomhle hábitu tedy ještě rozhodně ne. Vtipné, dojemné a zábavné.
